Rychlá suchozemská želva

Protože jsem nedávno prošel procesem kupování suchozemské želvičky, mohu se podělit o (alespoň) základní informace pro lidi kteří plánují suchozemskou želvičku koupit také.

1. Prodej suchozemské želvy nabízí spousta odkazů na internetu, ale většinu bych nedoporučil. Nejhorší možnost vůbec je snad využívat různých inzertních serverů (ala Annonce), kde neznámý člověk nabízí želvičku. Obvykle nevíte, kdo to je, jak k želvičce přišel a zda želvička nemá nějaké chronické zranění, na které přijdete až pozdě. Také jsou schopni Vám želvičku poslat balíkem přes českou poštu.

2. Prodej suchozemských želv ve zverimexech (obchodech pro zvířata) není o nic lepší. Želvy umístěné v obchodech jsou v drtivé většině chudáci. Nejen, že provozovatelé obchodů jsou experty na všechno a zároveň na nic do hloubky, ale želvy žijí pod velkým stresem stálého pohybu osob, často jsou chované pod špatnými teplotami a možnost výběhu (ani v letních měsících) prakticky nemají.

3.Ideální cesta je koupě suchozemské želvy od chovatelů. Těch je v republice samozřejmě více. Zajímavostí je, že každý chovatel má svá specifika. Někteří chovatelé doporučují to a jiní trochu něco jiného - vždy na základě své zkušenost. Tady bych jenom doporučil - řídit se vždy radami chovatele, od kterého jste želvu koupili. Pokud je chovatelem již dlouho a odchoval stovky želviček (což uvidíte při návštěvě chovu) - máte jistotu, že želvy chovat umí. Jeho želvičky mohou být už zvyklé na určité doplňky potravy a drobnosti, na které ty samé želvičky u jiného chovatele zvyklé nejsou.

4.Osobně doporučuji buď chovatele, který bydlí v dostupné vzdálenosti (co to je?:) od Vás a nebo chovatele, který komunikuje např. přes internet. Je to důležité proto, že především ze začátku můžete mít spoustu dotazů a komplikací a je dobré chovatele např. přes mail zastihnout. Osobně mohu doporučit prodej suchozemských želv v Olešce-Bulánce. Chovatel se mnou v klidu vypil kávu - vykouřil pár cigaret a více jak hodinu odpovídal mé pitomé dotazy. Poté mi nechal vybrat ze stovek želviček, dal příslušné doklady a pár dní poté ještě odpovídal mé (další pitomé) dotazy, které jsem na něj chrlil e-mailem.

5.V případě, že se z nějakého důvodu rozhodnete želvičky zbavit, tak v případě, že Vás k tomu nevede finanční nouze, doporučuji želvičku darovat zpátky chovateli, který se o ní dobře postará. Rozhodně želvičku nevypouštějte do volné přírody - velmi pravděpodobně si jí najde kočka, pes, divoké prase, liška, káně, nebo jí přejede auto nebo při první zimě umrzne.

Želva zelenavá je u nás asi nejrozšířenější suchozemská želva. Důvodem je to, že krom toho, že je velice krásná a roztomilá je i velice odolná (slovo velice berte s rezervou - je třeba dodržovat určité základní požadavky chovu;). Já si svou první suchozemskou želvičku koupil od chovatele.

Želva zelenavá (latinsky Testudo Hermanni) se ve volně přírodě pohybuje kolem severní části Středozemního moře. Živý se především rostlinami (v našich podmínkách nejlépe pampeliškovými listy, jitrocelem, jetelem, hluchavkami, atp.) a občas si zobne i do něčeho jiného (to když náhodou narazí na brouka, šneka, atp.). To nic nemění na tom, že jseou želvy zelenavé hlavně vegetariány.

Źelva zelenavá, konkrétně želváci, jsou schopni urazit ve volné přírodě dlouho kilometry při hledání partnerky. Čim větší výběh tedy želvám dopřejete, tip líp. Poud máte možnost - je vhodné chovat želvičku teplé měsíce ve venkovním výběhu. Při chovu v teráriu (akvárko se nedoporučuje) je třeba zajistit dva světelné zdroje pro teplo a vitamíny. V případě, že chováte v paneláku, je důležité výběh velmi často (každý den, ob den) rosit vodou (nejlépe na noc). Želva totiž ani nemusí pít - když má zajištěnou dostatečnou vláhu přes noc (je tomu uzpůsobená z přírody). Kdyby měla přez to žízeň, napije se při pravidelné koupeli (také denně nebo ob den).

Želvy zelenavé se zimují, ale s tím zkušenosti zatím nemám, tak se raději poraďte s člověkem, od kterého jste želvu koupili.

Tak schválně, na obrázku jsou dvě želvy zelenavé a jedna vroubená, poznáte, které jsou které? A co říkáte na srdíčko na krunýři?:)

Výměnné odkazy:

Vítám Vás na svém novém blogu,

protože jsem hrdý majitel suchozemské želvy zelenavé (Testudo Hermanni) a protože jako každej novej "chovatel" jsem z toho vyoranej jako želva, budu se zde snažit psát o věcech, které by mohly zajímat hrdé majitele nových želviček. I když je toho na internetu napsáno spoustu - spoustě se toho nedá věřit a hrozí, že by vám želvička mohla uhynout. A nenechte se zmást - i když píšu se zkušeností starého chovatele suchozemských želv - ještě mi teče mléko po bradě;-) A většinu názorů, které zde zazní, mám od zkušených chovatelů - nebojte, že bych vám radil ze své "zkušenosti."

1) Takže za prvé:

Želvičku si nekupujte přes pochybné inzertní servery a nedoporučuji ani zverimexy. Přes pochybné servery jsou vám schopni želvičku poslat poštou a ve zverimexech jsou často experti na všechny zvířata a zároveň do hloubky nerozumí žádnému (nicméně jsou i dobré zverimexy;). I proto si můžete koupit želvičku, která už to má tzv. sečtený. Ideální je koupit želvu od chovatele, který želvičky množí - což je jistá známka kvality, že pro ně dokáže vytvořit příznivé prostředí.

2)

Suchozemské želvy nejsou želvy vodní!!!:) Ano, je v tom rozdíl. Suchozemské želvy neumějí moc plavat, tedy když jim dáte do výběhu hluboké jezírko - může být problém. Na rozdíl o želv vodních - suchozemky jedí maso jen vyjmečně. Ačkoliv se na netu často dočtete, že jim ten či onen člověk dává masíčko atp. je to většinou chyba. Želvy už od dob dynosaurů nedisponují zrovna velkou rychlostí, tedy neni moc živočichů, které by zvládli ulovit:) Možná občas šneka, nějakého brouka nebo zdechlinu.

3)

Co tedy suchozemské želvy papají? Z 90% si vystačí s jetelem, pampeliškami, jitrocelem, vojtěškou (moc jim nejede) či hluchavkami. Obsahují ideální poměr vápníku a fosforu a prostě toto je ta správná strava. Pak můžete dávat prakticky jakýkoliv plevel, co roste na loukách (POZOR!! nesmí být jedovatý). Proto si (pokud jste stejní ignoranti na rostliny, jako já) pořiďte nějakej heřbář či trhejte jen to, co znáte;). Želvám se můžou dávat i listy od Jahod a Malin. Plody ovoce a zeleniny se podávají jen příležitostně. Vůbec by se želvám neměly dávat piškoty atp.. Pozor na práškování kolem polí, netrhejte rostliny kolem cest a hnojené věci také želvě na životě zrovna nepřidají. V zimních měsících (když se želva probudí ze zimování) je alfa omega stravy Čínské (Pekingské) zelí.

4)

Teploty jsou celkem alchymie. Pokud želvičku chováte v terárku (POZOR!!! nikoliv v akvárku!!!!), tak musí mít dva druhy světel. Jedna je lampa na to, aby se želvička vyhřívala. V místech, kde je pod ní želva by mělo být kolem 40 stupňů. Tato žárovka by měla svíti jen pár hodin denně nebo želvičku usmaží;-). Želvy vyhřívání milujou, takže se připravte, že pokud budete lampu pouštět ve stejný čas, tak už tam budou hezky připravený. Další důležitá věc je UV lampa, které želvě dává potřebné vitamíny a nahrazuje sluníčko. Asi nejlepší je Ultravitalux, ale ten musí být umístěn minimálně 35 cm nad želvami a musí svítit taky jen 2x hodinu denně (hrozí předávkování). A to nejlepší na konec. Zmíněné teploty se týkají jen některých druhů. V této oblasti opravdu nejsem ještě kovaný, tedy je nutné si vše ještě dozjištovat!!!

5)

Želva je docela odolná na nedostatek vody, ale jakmile je želvička dehydrovaná, tak už jí málo co zachrání. Chovatelé moc nedoporučují dávat misky s pitím do terárka. Spíše doporučují, aby želva přenocovala ve vlhkém prostředí (ideálně ve vlhkých hoblinách). Želvy jsou totiž přizpůsobeny přijímání vody z okolí (jsou to takový chodíci houbičky, který uměj nasakovat!). Takže lemtá-li vaše želvička příliš vody při koupání - není to dobré znamení. Můžou jí odejít ledviny. Takže vlhčit hobliny vlhčit a vlhčit;). Hobliny doporučuje velká část chovatelů, tak asi ví, o čem mluví. Někdo na večer zalívá kytky - my zalíváme želvy!

6)

Suchozemská želva je tvor, který je schopen dobře přežít i venku (na zahrádce, na (většim) balkonku. U mláďátek je to sice ještě riziko, ale starší želvy už jsou dost odolné a někteří chovatelé je nechávají venku i přes zimu!!! Samozřejmě, že želva musí mít dostatek materiálu, do kterého se na zimu zahrabat a i tak to někdy nevyjde. Přes léto je dobré ve výběhu udělat pár míst se stínem a určitě i nějakou boudu, kde se bude moct schovat před deštěm nebo pařákem. Chov venku je pro želvy to nejlepší (v teplých měsících) - sluníčko je životadárné.

7)

Želvy zimují. Na několik měsíců až půl roku o své želvě vůbec nemusíte vědět. Když to na ní přijde (zahrabává se čim dál častějc a přestává přijímat potravu), tak se pak má umístit do chladnějších prostor - ideálně do vlhkého sklepa s teplotou kolem 3 stupňů. Pokud sklep není, tak lze využít i lednici;) jen pozor - želva musí spát opět ve vlhkých hoblinách a je třeba občas mrknout, jestli vám třeba neluxuje uherák, kterej máte v lednici vedle;))) I když to trochu odlehčuju - není to úplně sranda. Je třeba poznat, kdy se želva má zazimovat a stejně tak i teplota by neměla být příliš nízká ani vysoká (v obou případech hrozí uhynutí).

8)

Želví hovínko vypadá jako černé korálky. Občas z želvičky vyjdou i jakýsi bílý materiál (vypadá jako rozleptaná žvýkačka), ale to je normální - jedná se o takovou zvláštní moč. Já byl poprvé v šoku a chtěl sem jet na veterinu.

9)

A protože želvička je tvor jako každý jiný -je třeba hlídat případné nemoci. Zdravé oči (jako perly), krunýř (neprohýbaný, nedeformovaný), zdravá stolice a celková aktivita želvičky vám prozradí jestli je želvička OK či ne. Želvy jsou aktivní a více žerou, když je hezky a méně aktivní (a méně jí), když je ošklivo. Pozor na průvan - jeden z nejčastějších důvodů úhynu želv. Želvy by neměly chodit v bytě po zemi a terárko by nemělo být v průvanové zóně.

10)

Vápník: želvy potřebují vápník. Ten je sice obsažen i v rostlinné stravě, ale měli by dotávat rozdrcené skořápky od vajec (pro jistotu ještě převařené, aby se zabili případné zárodky salmonely). Sépiovou kost chovatelé nedoporučují.

11)

Želvy se občas převrátí na záda a máchají rukama nohama hlavou atd.. V 99% se želvičkám podaří se obrátit zpátky sami, takže k nim hned nepřiskakujte - ať se hezky snaží. Problém může být pouze v případě, že se želva převrátí na přímém sluníčku. Ze spoda není tolik obrněna proti větším teplotám, takže může celkem rychle zemřít na přehřátí.

11)

Granule - pokud se do svý malý roztomilý želvy zamilujete jako většina chovatelů, tak budete mít tendenci kupovat miliony blbostí ve zverimexech (i přes varování jsem také podlehl). Většina je k ničemu. Granule je dobré dávat pouze v zimě jako doplněk stravy a to ještě JEN určité značky (Kaytee, T-rex). Sépiovku NE. Sušené rybičky - občas. Balónky a kačenky želvy moc neocení.

12) želvy špatně vidí na blízko, zato ale výborně cítí. Proto se nedivte, že se želva nemůže trefit pusou na potravu - jsou krátkozraký:)

13) želvičky koupejte několikrát týdně. Voda by měla být 20-25 stupňů a tak, aby želva i při zatažení hlavy mohla dýchat, takže fakt jen centimetr-dva. Želva se ve vodě očistí, napije a většinou i vyprázdní (moč i hovínko:). Pak vám nezaprasí terárko;)

14)

Želvy nejsou pomalé. Ony to jen hrajou. Také jsou želvy vyhlášené svými útěky. Když je podceníte, budete se divit, co dokážou přelézt nebo jak se dokážou podhrabat;)

15)

Budete-li želvičky chovat přes léto venku, tak pokud se jedná o mimča (až třeba do 3 let), tak stojí za to dát nad výběh nějaké pletivo. Četl jsem o případech, kdy želvičky odnesla straka nebo jiný pták. Útoky od psů a koček také nejsou vyjímkou. U starších želv už by toto hrozit nemělo.

16)

A protože se chystáte pořídit si vzácné to zvířátko, které je přísně chráněno (CITIES), tak si želvičku budete muset do 14ti dní po koupi zaregistrovat na příslušném úřadu. Předem říkám, že není se čeho bát - chovatel, který vám želvičku prodá vám i řekne, kde máte úřad a na samotném úřadě je to otázka jedné minuty. A např. v Praze byly paní velmi milé.

17)

Suchozemské želvy se dožívají cca stejně jako člověk, tedy je to mazlíček na celý život. Je dobré s tím počítat;)

18)

Nejvíce chyb v chovu se udělají ze začátku. Často se želvičkám jakkoliv zdeformuje krunýř a bohužel to je věc, která se jen špatně vrací do pořádku (často je to trvalé). Proto ještě jednou zdůrazňují - želva by měla spát ve vlhkých hoblinách (pozor ať nejsou vlhké jen na povrchu) a správná strava je také extrémně důležitá (v létě je to lehké - hlavně pampelišky, jitrocele, jetelíky - rostou všude). Při chovu v bytě je důležitá i ta UV lampa a teploty.

19)

I když to možná působí složitě - chov je "těžký" jen na začátku. Až si všechny výše zmíněné věci dostanete pod kůži, tak je to celkem pohoda;) Želvy dokonce můžete nechat samotný i 2-3 dny (bez jídla) - když to je občas, tak se jim nic nestane.

20)

A než želvičku koupíte, je dobré mít už terárko;) čim větší, tim lepší. Želvíci ve volné přírodě dokážou urazit i kilometry za den. Také jim tam dejte různé překážky - budou si po nich lozit a převracet se na nich atp.. Jen upozorňuji, že větší terárko stojí i několik tisíc a např. UV lampa stojí taky kolem tisíce Kč. V létě nic z toho nepotřebujete.

21)

Přeju hodně štěstíčka s těma úžasnýma stvořeníma!;)

Výměnné odkazy: